„Potřebuju si s tebou promluvit.“
„O čem?“
„O nás dvou. O tom, co si mi včera napsala.“
Už se s tebou nechci bavit. Diana mi řekla, co jsi. Nechoď za mnou o přestávkách. To je to, co mi napsala, a já to nechtěla nechat být. Chtěla jsem bojovat za naše přátelství. Vždyť jsme BFF!
„Ale já se nechci o tom bavit.“ Odvrátila se ode mě a při tom bylo vidět její opovržení vůči mně. Nechápu, jak jedna kráva zvládla za pár hodin zničit naši lásku. Vážně, byla to láska. Taková ta, kterou mohou zažít jen ty blbé puberťačky. Je to naivní, hluboké, ale tak křehké a pomíjivé. S ní je svět lepší, můžeš jí říct všechno a ona tě podpoří ve všech špatných rozhodnutí. Nemluvě o přeplněném messengeru, který by vydal na víc, než celá sága Upířích deníků.
„Takže mě hodláš ignorovat? Můžeš mi říct, co ti všechno navykládala?“
„Nech mě být.“ a odešla do automatu koupit si bagetu.
Tolik k našemu rozumnému rozhovoru, v kterém jsme si měly dospěle promluvit o tom, co jí vadí, a nakonec bychom vymyslely nějaký kompromis, abychom se mohly dál scházet a zůstat přáteli.
To byl můj první rozchod. S úctou jsem odešla zpátky za svou spolužačkou a se zahanbením jsem se jí vybrečela na rameni.
„Ona se se mnou rozešla…“ vykoktala jsem ze sebe mezi vzlyky.
„Nebreč. Ona za to nestojí.“ Stály jsme opřené o parapet v dlouhé úzké chodbě, která vedla k dívčím záchodkům. „Je to kráva, mně se nikdy nelíbila.“ Já vím, že ne…
x black shadow 